Minižáci – Turnaj 4+1 Sokol Vršovice (hala Loko) (14. 2. 2010)

There are no translations available.

Zápas na Lokotce pořádaný Sokolem Vršovice byl určen výjimečně pouze pro kategorii C a hrálo se tak jen v jedné skupině. I tak jsme sehrály obvyklých 5 zápasů. Narozdíl od turnaje na Chodově, který se hrál o den dříve, jsme měli dost hráčů na střídání a minutový příděl jsme rozdělili téměř rovnoměrně mezi všechny hráče. Na turnaj mimo Aničky, Petra a Ondry, kteří byly i na Chodově, přišli také Jan Šlosar, Matěj Menšík, Vojta Beňuš, Robin Chmelka a Michaela Babůrková. Předpokládali jsme, že všichni malí účastníci chodovského turnaje budou unavení, ale ani na Petrovi ani na Aničce nebyla únava vůbec znát.

K prvnímu zápasu jsme nastoupili až v 9:30 a i tak děti asi ještě spaly. To co jsme jako trenéři museli shlédnout bylo poněkud k pláči. Jako obvykle se naši svěřenci probudili až ve třetím zápase, a tak jsme první dva protrpěli. Nulová obrana a útok minimální. Nutno podotknout že zápas od zápasu se naše hra zklidňovala a lepšila. Začali jsme střílet, hrát týmověji a i obrana se více srovnala.

První zápas proti Chodovu C byl to nejhorší, co jsme s naším mužstvem zažili! Nelze asi pochválit nikoho. Snad jen ty dva nejmenší (Petr a Anička) za obranu a Petra za výkon v bráně, kdy chytil svou první sedmičku. Zápas byl jednoduše řečeno katastrofa. Téměř nikdo nebránil a ani se nikdo neuvolňoval pro míč. Snad jen Robin se o to aspoň pokoušel. Zrodil se tak výsledek 2:20 po poločase 2:11.

Zápas proti Slavii C vypadal už trošku lépe, ale pořád byl plný chyb. U některých hráčů již byla vidět snaha o bránění i útočení, ale rozhodně ne ode všech. Např. Michala vůbec netušila co je to obrana. Když jsme ztratili míč, otočila se, doběhla na šestku a tam se postavila. A když k ní přiběhl útočník, nechala ho projít. Vojta si hrál na své obvyklé vypichování po celém hřišti a nějaký jeho hráč jej vůbec nezajímal. Jako by kopíroval Ondru Gašparoviče ze včerejšího turnaje. Ostatní na tom nebyli o mnoho lépe. Michal se také honil za míčem místo za hráčem. Matěj byl zodpovědnější, ale nedokázal reagovat na pohyb soupeře. Honzík poněkud zmaten a ztracen v prostoru. Anča s Petrem bránili obstojně. V útoku byli trochu chaotičtí, ale oproti dřívějšku jednoznačné zlepšení. Hodně se na nich projevili zkušenosti z turnaje na Chodově. Robin se v tomto zápase začal herně zdvihat jak v obraně tak v útoku. Ondra se držel na svém standardním průměru. V obraně si každý hráč musí hlídat svého protivníka, a to celoplošně. Nehráli jsme na výsledek a tak 2. poločas strávila v brance Anička a obrana jí rozhodně nepomohla. Výsledek 6:13 po poločase 5:7 byl ještě velice lichotivý.

Proti céčku holek ze Sokola Vršovice jsme nastoupili v 3. utkání. Hráči si konečně srovnali v hlavě vše, co jsme jim po 1. a 2. zápase řekli a začali hrát. Vojta s Robinem dobře kombinovali směrem vpřed a většina hráčů se snažila dodržovat osobní obranu. Občas to zaskřípalo a tak jsme opět obdrželi několik laciných gólů. Na všech však byla vidět snaha. Výsledek 8:11 nebyl nic tragického, protože jsme protočili všechny hráče a ti nejmenší přeci jen nemají na to, aby poráželi hráče o dva a více let starší. S herním projevem všech jsme byli už celkem spokojeni. Zápas skončil 8:11 po poločase 5:7.

4. zápas proti Hájím C už nám dělal radost. K Robinovi a Vojtovi se přidal v kombinaci a důrazu i Michal a dokonce Michala začala po hřišti běhat. Snažili se i Petr s Matějem a hledali si volná místa. Honzík ještě trochu tápal a Anička se v tomto zápase těšila moc do branky. Asi to na ni bylo přeci jen moc zápasů ve dvou dnech. Uzavřeli jsme s ní dohodu, že první poločas bude v brance a druhý „odmaká“ v poli v obraně i útoku. Dohodu splnila do puntíku! Bránila hráčku které byla do pasu a rozhodně si neutrhla ostudu. To spíše hráčka soupeře.

Posledním zápasem bylo derby s céčkem kluků Sokola. Za soupeře nastoupili evidentně převážně také prvoročci, a tak jsme mohli poměřit síly spravedlivě. Tým bezvadně bránil. Ne jen vzhledem ke kvalitě soupeře, ale konečně si nechali poradit, že musí být u hráče, a to mezi hráčem a brankou a ne aby měli hráče za zády a Vojta s Michalem perfektně přerušovali hru. Michala musíme pochválit i za aktivní hru v útoku. Honzík se konečně zorientoval a s mírnou radou trenéra připravil Vojtovi dvě gólové šance! Super! Zrovna tak Vojta pochopil, že přihrávku musí přijímat v pohybu a ne ve stoje! Super! Robin velice aktivní. Jen ještě nemá po tak krátké době, co házenou hraje, zažitý větší důraz na brankovišti a střelbu z výskoku. V tomto zápase se poprvé neprosadil gólově, ale byl platný v kolektivním pojetí hry. Ondra, Matěj, Petr i Anča se snažili dostávat do volného prostoru. V útoku malinko pokulhával Míša, ale nemůže se jí upřít herní nasazení. Běhala po hřišti tak, jak jsme jí ještě nezažili. Konečně to, co jsme po týmu chtěli! Hráčům byla odměnou výhra 12:4 po poločase 8:3.

Celkově se dá říci, že turnaj jsme začali žalostně a postupně se dopracovali k tomu, co bychom měli hrát. Nejdůležitější bylo plnění rad trenérů a herní nasazení v posledním zápase. Velkou prioritou by mělo být zlikvidovat zbytečné obloučky za obránce, bojácnost některých hráčů a prosazení na brankovišti formou proskoku mezi obránci.

Jednotlivci:

Anna Kantorová (2004) - I když občas zapomene na obranu a musí se jí o ní říci, stále je nejlepším obráncem týmu, což je celkem překvapivé, když je nejmladší členkou týmu. Pokud si zní vezmou příklad i ostatní spoluhráči, těžko se přes naší obranu někdo prosadí. Do útoku se zapojuje čím dál tím více, stále je toho mnoho ke zlepšení, což s ohledem na její věk vůbec není nic zvláštního. Občas jsou u ní v obraně vidět kuriózní zákroky kdy protihráči stáhne ruce k tělu nebo mu „skáče na záda", ale účes světí prostředky. S její výškou a váhou si musí nějak vypomoci. :-))

Jan Šlosar (2001) - Stále je na něj vidět strach něco na hřišti vytvořit. Je to ale úplně zbytečné. Když se pokusí o něco, co se učíme na trénincích, nikdo se na něj nebude zlobit, když se mu to nepovede nebo když nedá gól. Dnes se přesvědčil, že dokáže krásně přihrát do šance. Není se čeho bát. Stále se na něm musí pracovat a časem se toto všechno určitě odstraní. Jeho velkým plusem je, že se na tréninku i při zápase snaží a nechá si poradit. Údajně trénuje i doma. To je jedině dobře. Prosili jsme o to všechny rodiče. Jenda má i tak problém s příjmem míče. Na tréninku však příliš ne. Takže to vše pravděpodobně vychází z hlavy, kdy se na hřišti bojí, že něco zkazí, a to pak ovlivňuje i tyto základní herní prvky. Vymazat z hlavy strach a jít do toho po hlavě a s přehledem, pak z něj může být opravdu dobrý hráč.

Matěj Menšík (2001) - Také občas zbytečně nervózní. Narozdíl od Jeníka je celkem velký a tudíž by se neměl bát sám "prorazit" obranu. V obraně občas na někoho zapomene. Jinak je ale vidět slušný pokrok. Odboural panický strach, kterého byl ze začátku plný. Chybí už opravdu jen více průbojnosti a nebát se vzít akci na sebe a nespoléhat na starší spoluhráče. Příští rok už tam totiž nebudou.

Michaela Babůrková (2001) - Obzvláště pud sebezáchovy ji brzdí v útočném pokroku. Pak je to i přirozená lenost. Když stojí sama na šesti metrech, nemůže odehrát, musí nejlépe vystřelit. Má postavu na to, aby proskočila obranou. Ať už úspěšně nebo neúspěšně. Nikdo se na ní nebude zlobit, když to zkusí a nevyjde to. V obraně se zlepšuje, když se rozhodne odhodit lenost a běhá. Sice stále potřebuje korigovat, ale začíná chápat podstatu osobní obrany. Nutno zapracovat i na přihrávkách a hlavně na klidu. Neustále se rozčiluje ať už na soupeře nebo i spoluhráče. To neexistuje. Chce to klid a přehled. Musí zapracovat na příjmu míče, aby mohla hrát v pohybu a ne z místa. To ale platí pro většinu týmu.

Michal Vaněk (2001) - Je to první turnaj, na kterém alespoň v posledním zápase pořádně bránil a přerušoval. A je to dobře, má na to sílu a kila a musí je umět využít. V obraně stačí krok proti útočníkovi. Ten se o něj doslova rozbije. Je to fyzika. Jen Michal využije svoji váhu proti útočníkovi. Nutné zlepšit odehrávání balónů a herní přehled. V útoku stále chybí, stejně jako v obraně, prosazení se, díky své postavě a zároveň mrštnosti jimiž disponuje. Každý dnes viděl, že vystřelit umí. Nesmí tak však činit ze stoje, ale z výskoku nebo alespoň ze země ale z dokončeného pohybu, aby využil sílu pohybu a převedl ji do síly střely. Střela pak bude daleko razantnější a i přesnější. Jeho velkým mínusem je silná nedisciplinovanost především na trénincích. V tom musí jít do sebe. Nemůžeme jej neustále přesvědčovat, že by měl dělat, co se po něm chce. Musí se naučit poslouchat rady a snažit se je převést do praxe. Jeho výkon pak půjde prudce nahoru. Má potenciál, který zabíjí svojí tvrdohlavou povahou. Nedisciplinovaným a laxním přístupem. Škodí tak i spoluhráčům. Tréninková jednotka se kvůli němu krátí minimálně o 20 minut. Příští sezónu by měl být jedním z lídrů týmu. Jestli to chce, pak pro to musí také něco udělat.

Ondra Němeček (1999) - Oproti turnaji na Chodově se celkově zlepšil. I když obrana stále není taková jaká by měla být. Vypracoval si slušné šance na skórování, některé proměnil některé bohužel ne. Určitě se u něj musí zapracovat na střelbě a rychlém pohybu a důrazném proskoku na brankoviště. Střílet do stojícího golmana z nesmyslných úhlů nemá valného významu. Na tomto se u něj musí zapracovat na trénincích i individuálně. Limituje jej však častá neúčast na trénincích.

Petr Jelínek (2003) - Odehrál dobrý turnaj. Začíná chápat, co to je osobní obrana a jak ji bránit. Evidentně mu pomohl turnaj na Chodově proti o mnoho vyspělejším hráčům. Občas se ještě splaší a začne chápat útok po svém a přesunuje se z pozice do pozice, aniž by to mělo smysl. Začíná se už ale uklidňovat a v takových chvílích se snaží o uvolnění do správného prostoru. Je jen o málo starší než Anička, takže tyto chyby lehce odstraníme. V bráně podal stejně jako na Chodově solidní výkon a po radě trenéra vykryl pozičně exekutora trestného hodu a zlikvidoval tak svou první sedmičku. Hlavně tréninky a domácí příprava mu pomáhá se zlepšovat. Má zájem se zlepšovat, což se je velkým plusem a to i u mnoha ostatních. Hra ho baví, je do ní zapálen a snaží se hrát týmově. Pere se o každý míč, a to je velmi důležité.

Vojta Beňuš (1999) – Obrana Vojty je občas až tristní. V posledním zápase se ji však snažil dodržovat a dokonce přerušoval protihráče. Jestli u toho zůstane, pak spokojenost. V současnosti sice skóruje přes 20 gólů za turnaj, ale stejný počet padne na druhé straně, protože zapomene na hráče, kterého má bránit. Zbytečně dlouho se zdržuje v útoku. Po vstřelení branky či ztrátě míče musí okamžitě dozadu a bránit. To platí i pro spoustu ostatních. Na dnešním turnaji konečně pochopil, kde je jeho role. Že lídr týmu neznamená nastřílet sám 20 branek, ale také hrát s ostatními spoluhráči. Týmovost je důležitá. Stejně jako Péťa bojuje o každý míč. Atleticky je dobře vybaven a brzy bude připraven na přechod do mladších žáků. To však záleží především na něm. Povinná účast na trénincích a stoprocentní nasazení i v tréninku. To se mu za poslední týden nedá upřít, ale dříve tomu tak nebylo. Tak pokračovat v tom, co má tak dobře rozjeté.

Robin Chmelka (1999) – Byl to teprve jeho druhý turnaj a musí se uznat, že se na něm vytáhl. Byl spolu s Vojtou nejlepším hráčem týmu, když se sečtou všechny herní činnosti. Vojta hrající již dlouho je samozřejmě lepší v útoku, ale Robin zase v obraně a hlavně plní pokyny trenérů. Hraje pro tým. Stoprocentní účast a nasazení na trénincích mu zajistí velmi rychlý postup ve výkonnosti směrem vzhůru.