V sobotu 21. 11. 2009 odehráli naši nejmenší další turnaj 4+1. Tentokrát pořádaný HC Háje.
Díky onemocnění chyběla jedna z opor týmu Filip Křivohlavý, který je ročník 1999 a je jedním z nejstarších a hraje již déle. Stejně tak jsme postrádali Julii Křivohlavou. Též ročník 1999. Oproti Slavii jsme naopak disponovali další dobrou spojkou Vojtěchem Beňušou taktéž ročník 1999. Až na Vojtu Beňušu byla tedy sestava složena z opravdových mláďátek (ročníky 2001, 03 a 04), která hrají teprve od září tohoto roku. Tomu jsem podřídil i taktiku. Rozdělil jsem zápasy na dvě kategorie. Ty které bychom měli vyhrát a na ty, v kterých jsme měli malou šanci na úspěch, a tak jsme je brali jako jakýsi trénink.
V zápasech, v kterých o něco šlo, jsme se zaměřili na důslednou obranu s pokrytím brankoviště a kvalitním blokováním střelců (příští turnaj se znovu více zaměříme na osobní obranu po celém hřišti). Tím jsme zaskočili jak Háje C, které jsme porazili poměrem 6:1, tak i Kobylisy D, které nám podlehli 4:1. Nutno poznamenat, že soupeři využili asi všechny šance, které měli a my v obou zápasech minimálně 5 „tutovek“ zahodili. Jelikož byl tým složen především z ročníků 2001, 2003 a 2004, nezbylo, než hrát poněkud antiházenou a využít dobré orientace v prostoru a slušné střelby Vojty Beňuši. Hráli jsem na něco, co by se dalo nazvat dětská verze trháků. Taktika vyšla dokonale a děcka si tyto dvě výhry zasloužila především za perfektní plnění taktických pokynů a skvělou obranu. První zápas byl proti Astře a ten jsme nepodřídili taktice a zahráli si všichni. Prohráli jsme jej 5:11, ale to pranic nevadí. Další dva zápasy jsem již zmínil. 4. utkání bylo proti Sokol Kobylisy C. Rozdíl mezi jejich týmem C a D jsem jaksi nezaznamenal, a tak jsem ve vidině vítězství zápas opět takticky svázal. Tentokrát bohužel půlka týmu zbytečně zmatkovala, obrana byla chvílemi děravá jak ementál a zápas jsme si prohráli úplně sami a zcela zbytečně v poměru 6:7. Velká škoda, ale není všem dnům konec. Poslední zápas jsme nastupovali proti klukům ze Sokola Vršovice. Ze zkušenosti jsem věděl, že tady zatím nemá cenu snažit se o výsledek. Momentálně jsou prostě lepší. Do utkání proto nastoupili v předchozích zápasech méně vytěžovaní a ti, kteří se potřebují ještě více vyhrát. Zaměřili jsme jej především na útok a rychlý přesun křídel po zisku balonu. Tady musím opravdu vyzdvihnout Dana Planetu (ročník 2003), který okamžitě „vystřeloval“ dopředu. Navíc se konečně podařilo probudit bojovnost v Matějovi Menšíkovi, který nevypustil ani jeden souboj o míč a jeho snaha byla odměněna jeho 2. gólem v „kariéře“. Zrovna tak Petr Jelínek (2003). Ale v tom není zapotřebí bojovnost probouzet. Spíše naopak. :-) Prohráli jsme po divoké honičce z jedné strany na druhou 1:9. Ze zápasu jsem však měl dobrý pocit. Zahráli si ti nejmenší a u většiny se podařilo dosáhnout alespoň částečného vnímání prostoru na hřišti, což je velmi důležité.
Na turnaj jsem odjížděl s předsevzetím zapojit do hry všechny hráče a vyhrát 1 zápas. Zvítězili jsme ve 2 klání a 3. prohráli o gól. Zátěž minut mezi jednotlivé hráče byla rozdělena vcelku rovnoměrně (Výjimkou byl jen Vojta B., který až na poslední zápas, který strávil v bráně, aby uvolnil místo „potěru“, neslezl ze hřiště. Byl naším opěrným bodem.) Celé mužstvo podřídilo svou hru taktice hry v útoku přes Vojtu B., a tak Vojta vsítil 21 branek. Dalším střelcem už byl jen Matěj M. s jedním gólem. To však neznamená, že by si ostatní nevystřelili. Jen se jim nepodařilo dopravit míč za brankaře. Ale zkuste si to v 6-ti nebo 7-mi letech. :-) Všichni táhli za jeden provaz, za což bych chtěl pochválit i Vojtu, který nesóloval, ale byla-li možnost, nahrál svým mladším spoluhráčům. Oproti poslednímu turnaji byla vidět veliká změna. Já osobně jsem nadmíru spokojen a děti mi dali dokonalou odměnu za vše, co Lokotce věnuji.
Hodnocení jednotlivých hráčů:
Vojtěch Beňuš (1999) – Pozitiva: dobrá orientace v prostoru, přirozená házenkářská inteligence, bojovnost, zápal pro hru, nesobeckost a týmová hra. Zlepšit: střelbu, resp. zakončovat s větším klidem (spousta neproměněných šancí), vyvarovat se technických chyb (kroky, dvojitý dribling), naučit se dirigovat ostatní v obraně i útoku a jít jim příkladem jako lídr týmu.
Jan Šlosar (2001) – Pozitiva: během 3 zápasů se slušně zorientoval v prostoru a byl velmi platný na postu spojky, týmový výkon. Zlepšit: příhru a příjem míče, chce to ještě trochu větší bojovnost.
Michaela Babůrková (2001) – Pozitiva: výborné plnění taktických pokynů v obraně a při rozehrávce (s výjimkou zápasu proti Kobylisy C). Zlepšit: bojovnost!!!, přihrávky, rychleji reagovat na dění na hřišti.
Matěj Menšík (2001) – Pozitiva: skvělý v bráně (obrana mu velice pomohla), zlepšil orientaci v prostoru, bojovnost (bylo to poprvé, co se přestal bát chodit do soubojů a stálo to za to!!!). Zlepšit: příhru a příjem míče, tah na bránu.
Daniel Planeta (2003) – Pozitiva: v posledním zápase pochopil, kde by se mělo pohybovat křídlo, zápal pro hru. Zlepšit: obranu, příjem míče a příhru, bojovnost.
Petr Jelínek (2003) – Pozitiva: zápal pro hru, bojovnost. Zlepšit: orientaci v prostoru a chápání hry, příjem míče, obranu (resp. pochopit systém obrany).
Anna Kantorová (2004) – Pozitiva: zápal pro hru, týmová hra, obrana. Zlepšit: orientaci v prostoru a chápání hry především v útoku, příjem míče a příhru, bojovnost.
Toto hodnocení je velmi zkresleno odlišným věkem hráčů. Těžko porovnávat Vojtu (na toho již kladu daleko větší nároky) s Anničkou či Petrem. Neporovnávejte tedy jednotlivé hráče. Zaměřte se na zlepšení svých chyb.
Závěrem bych rád poprosil rodiče, aby nám pomohli a s dětmi si denně 10-15 minut formou hry házeli. Dva tréninky týdně na to bohužel nestačí. Děcka se musí s míčem sžít. Jsou ve věku, kdy se zlepší velice rychle. Nesmíme to zanedbat. Později by se to již těžko dohánělo.
Tým, který jsme momentálně poskládali, je perspektivní. Může se zlepšovat a časem jít od výhry k výhře. Sám jsem takto překonal pubertu a vyhnul se všem partičkám, získal normální lidskou slušnost a dostal do sebe disciplínu. Snažím se to teď předat dál, tak nám v zájmu vašich vlastních dětí pomožte!
Trenér minižáků:
Pavel Jelínek
| Komentářů |
|
