Připravili jsme si pro vás sérii článků a rozhovorů ze zákulisí Loko Vršovice. V nich Vám chceme představit příběhy našich trenérů, funkcionářů a hráčů, které přesně dokládají naši filozofii výchovy. Potvrzují, že chceme prostřednictvím našeho oblíbeného kolektivního sportu poskytnout našim mladým hráčům správné impulzy nejen do sportovní kariéry, ale především pro život. Házená u nás na Loko Vršovice není jen o brankách, vítězstvích a prohrách, ale především o správném chování v kolektivu, spolupráci a nastavení si životních hodnot. Toho se držíme, a proto z našeho klubu vzešlo několik reprezentantů, ale také mnoho správných lidí.

Trenér starších žáků Jakub Mach je jedním z těch, který v našem klubu Lokomotiva Vršovice působil jako hráč a následně se přesunul do role trenéra. Od pozice asistenta nejmenší kategorie postupně přešel až k trénování starších žáků. Má vystudovanou nejvyšší trenérskou licenci a působí i jako trenér výběru Pražského kraje. I přes svůj mladý věk, se trénování věnuje již mnoho let, takže ovlivnil již několik generací hráčů Loko Vršovice.

O trénování a výchově hráčů Loko Vršovice, bychom mohli udělat s Jakubem několik rozhovorů, ale pro ten dnešní jsme si vybrali aktuální covid-téma. V této nelehké době Jakub pracuje v neziskové organizaci Sue Ryder, která poskytuje celou řadu aktivit pro seniory od přímé pečovatelské služby, nabídky asistence, nebo dobrovolnictví až po provozování dobročinných obchodů a restaurací. Vzhledem k tomu, že se jedná o nejzranitelnější skupinu, zajímalo nás, jaká je nálada v organizaci a co vše dělají pro to, aby se situace jejich klientů dotkla co nejméně.

Vaše organizace nabízí velmi rozmanité služby pro seniory, došlo v této době k nějakým změnám?

V zásadě došlo ke změnám na základě opatření. V současné době máme 46 klientů v Domově a o další klienty se starají pečovatelé v osobní asistenci. Všichni nosíme ochranné pomůcky, samozřejmě klienti musí mít negativní testy, žádají-li o zařazení do Domova, nebo do osobní asistence. Stejně tak i nastupující zaměstnanci. Důležité bylo také reagovat na různá opatření, např. uzavřením škol řada zaměstnanců v přímé péči neměla hlídání pro své děti a nemohli by tak chodit do práce, proto jsme sháněli dobrovolníky na hlídání a domácí výuku těchto dětí.

Co je pro vaši organizaci v současné době nejnáročnější?

Velmi náročné je podle mne uzavření Domova. Když si vybavím Domov před Covidem, hned vidím spoustu aktivit. Areál Michelského dvora je za normálních okolností plný lidí, kteří navštěvují obchůdek, galerii, restauraci, nebo si jdou jen tak popovídat. Za normální situace pronajímáme různé místnosti, takže je tu spoustu lidí. To, že je teď toto hezké místo izolované, působí velmi smutně.

Jak přísná opatření jsou ve vaší organizaci nyní dodržována?

Vztahují se na nás snad všechna opatření. Roušky po celou dobu u všech zaměstnanců jsou již delší dobou standartní věcí. Dále musíme mít například vyhrazenou zónu pro karanténu a tak podobně. Nejhorší je ale zákaz návštěv. Klienti se tak nemohou setkávat se svými nejbližšími a mohou s nimi komunikovat pouze prostřednictvím tabletu. To vše je pro ně velmi náročné. Zavřené jsou i dobročinné obchody a restaurace.

Přicházíš do kontaktu i s klienty domova?

Nejsem zaměstnancem přímé péče, takže se snažím kontakt s klienty z důvodu prevence snížit na minimum. Jsou ale věci, hlavně technického typu, kdy je moje přítomnost nutná.

Jaká je nálada spolupracovníků, případně klientů?

Snažíme se, aby byla nálada klientů co nejméně ohrožena. O to se snaží pečovatelé, nebo například aktivizační tým, který vymýšlí různé aktivity pro klienty. Pokud mají být v pohodě klienti, musí být v pohodě i zaměstnanci. Myslím si, že nálada se drží na velmi dobré úrovni i přes to, že situace je pro řadu z lidí těžká a práce náročná. Hodně lidí nám pomáhá prostě jen tak, a to samozřejmě náladu zlepšuje. Rozhodně se tu ale lidé na sebe nemračí, právě naopak.

Dotýká se tě také povinné testování? Nebo můžeš využívat homeoffice?

Homeoffice využívat mohu, ale vzhledem k povaze mé práce, kdy je nutná fyzická přítomnost, to moc nejde. Teď tedy docházím do práce pravidelně každý den. Povinné testování nás čeká v dohledné době, ale primárně se týká kolegů v přímé péči a klientů.

Je nyní tvoje práce náročnější? Nebo změnila se třeba například náplň, že vypomáháš někde, kde je potřeba?

Náročnější je ve změnách. Každý týden se aktualizují nařízení a doporučení. Na to musíme reagovat novými opatřeními na Domově. Člověk teď musí být více ve střehu, být informován a být k dispozici ve volném čase, když to situace vyžaduje. Mohu teď sice mít denní plán, ale z minuty se mi může celý předělat, je-li to potřeba.

Mohou lidé nějak podpořit, nebo pomoci vaší organizaci?

Mohou a dělají to. Když se Covid objevil v první vlně, stále nám lidé z okolí nosili vlastnoručně ušité roušky, protože jich byl všude nedostatek a ani u nás to nebylo jiné. Dodnes je mám doma, protože mi to připomíná, jak si lidi byli schopni pomoci a nebylo jim to lhostejné. Dnes již je ochranných pomůcek dostatek, takže lidé i firmy pomáhají jinak. Někdo pošle ovoce, někdo třeba hezký vzkaz. Máme i finanční kampaně, které jsou na našich webových stránkách.

Chybí ti házená? Co nejvíce?

Naprosto jednoznačně. Skoro už 20 let se můj život točí kolem házené. Ať už jako hráče, nebo jako trenéra. Zvyknul jsem si po práci jít na trénink, dělat si přípravu, řešit turnaje, komunikovat s hráči i jejich rodiči a spoustu věcí okolo. Najednou skončím v práci a nemám kde přijít na jiné myšlenky, kde se jinak zaměstnat. Je v tom i určitá rovnováha, kdy v práci komunikuji se seniory a odpoledne po práci s dětmi. Nejvíc mi chybí tým a zážitky s kluky, včetně toho jejich občasného odmlouvání.

Na co se v nejbližší době těšíš?

Jsem celkově optimisticky smýšlející člověk, takže se těším, že se vše brzy vrátí alespoň do nějaké normální situace. Těším se, že se brzy vrátíme na hřiště a budeme moci dělat to, co nás baví.

Máš nějaký vzkaz, nebo rada pro ostatní?

Navzájem se podporujme. Přeji všem, aby se jich i jejich blízkých drželo zdraví a ať se jich tato situace dotkne co nejméně, ideálně vůbec. Díky také všem za podporu klubu, ale i těm co pomáhají jinde. Sám jsem nadšený z toho, kolik lidí si na Sue Ryder vzpomene.

Děkujeme Jakubovi Machovi za poskytnutí svého času k příjemnému a optimistickému rozhovoru. Pokud Vás rozhovor zaujal, můžete navštívit stránky organizace SUE RYDER. a přečíst si něco více, nebo třeba najít nějakou formu podpory.

zpět na články