Nejlepšími střelci klubu jsou po zatím odehraných zápasech:

Kamil Navrátil – se po podzimu vyšplhal s 41 brankami na 3. místo v tabulce střelců v SRL mužů
Stanislav Doležal – je zpět na 1. místě tabulky střelců pražské divize mužů
Jiří Studecký - je na 4. místě tabulky střelců pražské divize mužů
Pavel Kotisa – je na 8. místě střelců 2. dorostenecké ligy
Zajímavé jsou také statistiky sedmimetrových hodů v SRL mužů. Po podzimní části je Stanislav Doležal 3. a Daniel Vaněk je na 5. místě

     Remíza v minulém kole na Chodově měla nepříjemnou dohru ve zranění našeho kanonýra Kamila Navrátila. Ten tak rozšířil naši marodku, ze které se naopak vrátilo naše šikovné a rychlé křídlo Jiří Ešner. Ten však těžko mohl zacelit díru po ostré spojce, a tak nezbylo, než se s Jiskrou ze Zruče vypořádat i bez ostrých spojek.

     Remíza s Chodovem nám bohužel trochu stoupla do hlavy, a to bylo také na začátku utkání znát. Vlažný přístup poloviny základní sestavy především v obraně měl za následek několik laciných gólů. Okolo 10. minuty jsme se konečně otřepali a začali hrát. Bylo s podivem, že se soupeři nepodařilo odskočit více jak na 2 góly. Nastala desetiminutovka, kdy jsme soupeře vcelku hladce přehrávali v útoku a v obraně eliminovali jejich nejlepšího střelce z dálky. Bohužel dalších 10 minut bylo opět ve znamení neproměňování vyložených šancí, jak už je u nás zvykem. Tomuto nešvaru jsme se letos vyhnuli snad jen na Chodově. Poločas tak skončil pouze jednogólovým rozdílem 12:11 v náš prospěch.

     Do druhé půle jsme nastoupili odhodláni vlétnout na soupeře a zajistit si uklidňující náskok. Bohužel to byla naopak Zruč, která na náš vyrukovala s pestrou a běhavou házenou podpořenou střelbou ze spojek. Během pár minut se soupeř dostal do dvoubrankového vedení. Naštěstí jsme se otřepali a pomalu srovnali hru. 2. půle druhého poločasu už zase patřila Lokotce, a tak jsme utkání, které by se dalo charakterizovat jako „udřená hatláma patláma“, dovedli do vítězného konce.

     I díky tomuto vítězství se nám hned v 1. roce v SRL podařilo přezimovat na 3. příčce, o čemž asi neuvažovali ani ti největší optimisté. Nutno však konstatovat, že Libčice se stejným bodovým ziskem mají 2 zápasy k dobru a předehnat nás mohou ještě Kutná Hora a Mělník, kteří mají 1 zápas k dobru a o 2 body méně. I tak je to ale velice dobrý dílčí výsledek. A je fajn, že házená v praze má další klub, který je schopen, měřit síly s ostatními v regionu. 

     Naše sestava hrající proti Zruči: Otakar Oťas Berounský (brankář), Martin Marťas Kruncl (brankář), Jan Víťa Vitner (spojka) , Jiří George Ševčík (střed), Jiří Stůďa Studecký (spojka), David Dave Kaiser (spojka), Martin Bizon Janák (spojka), Pavel Jelen Jelínek (pivot), Stanislav Stanley Doležal (pivot), Jiří Esh Ešner (křídlo), Marek Mára Sýkora (křídlo), Stanislav Stanley Vachovec (křídlo), Daniel Dan Vaněk (křídlo)

Odkaz na statistiku zápasu: http://www.stcsh.chf.cz/match_report.aspx?id=2392&cmpid=68

     Náš téměř všemi zatracovaný tým se postaral asi o největší překvapení podzimní části SRL. Na domácí půdě Chodova, který dosud neztratil ani bod a suverénně vévodí tabulce SRL, o první bod přišel a může být rád, že jen o jeden! J Naše sestava byla silně prořídlá. K marodům se přidala i produktivní spojka Pavel Stibořík, a tak jsme do zápasu nenastupovali s velkými ambicemi.

     Utkání začalo dobře. Hned první útok shodil Kamil Navrátil nádhernou přihrávku na pivota Pavla Jelínka a po faulu následoval sedmimetrový hod, který Daniel Vaněk s ledovým klidem proměnil. Soupeř jako by byl zaskočen a pravděpodobně nás i podcenil, jako to nejspíše udělala většina týmů. Od začátku jsme si drželi mírný náskok. Chodov občas srovnal stav a my jsme opět o gól či dva odskočili. Díky první akci se obrana soupeře zatáhla na brankoviště a tím se vytvořil prostor pro našeho hlavního střelce Kamila Navrátila. Když si jej po pár gólech začal Chodov více všímat, nastoupil do pivota dorostenec Jiří Trenkler, který nás pro tento zápas posílil, a začal společně s Vladislavem Fuxou na střední spojce doslova kouzlit. Soupeř nevěděl, koho dřív bránit a do kabin jsme odcházeli s dvoubrankovým náskokem.

     V šatně domácích proběhla zřejmě velmi „živá diskuse“ J a tak Chodov vlétl do 2. poločasu jako uragán. V obraně se soustředili převážně na pivota a Jiřího Trenklera téměř vymazali. Tím se sice otevřela cesta pro Kamila Navrátila na levé spojce, ale i tak se Chodov brzy ujal vedení. Chvíli trvalo, než jsme se s novou agresivnější hrou soupeře vyrovnali, ale pak se zápas začal přelévat z jedné strany na druhou. Ještě v 18. minutě 2. půle vedl Chodov 25:24. Pak se skóre otočilo a 3 minuty před koncem se nám podařilo jít do tříbrankového vedení 29:32! 2,5 minuty do konce byl však bohužel vyloučen Kamil Navrátil a my zaplatili daň nezkušenosti s vypjatými koncovkami. Pár sekund před koncem soupeř srovnal na konečných 32:32. Okamžitě jsme rozehráli do útoku a na posledních 20 sekund naskočil zpět Kamil Navrátil. 2 sekundy před koncem jsme měli výhodu devítimetrového hodu. Nezbylo než postavit čtyřčlennou zeď a nechat zápas v rukách našeho nejlepšího střelce. Kamil Navrátil bohužel trefil jen tyč a my jsme se s Chodovem rozešli za smírného stavu. S jiným týmem a v jiné sestavě by nás to asi mrzelo, ale dnes jsme za bod určitě rádi. Před zápasem v něj asi těžko někdo doufal.

     Z tohoto zápasu stejně jako v Železném Brodě, kde ztráta vedení mrzela určitě daleko víc, si musíme vzít hlavní ponaučení. A to jsou vypjaté koncovky zápasů, které, nutno přiznat, nezvládáme. Čas a tréninková píle snad tento neduh odstraní.

     Absolutorium si zaslouží náš brankář Otakar Berounský, který odchytal rozhodně nejlepší zápas za poslední dvě sezóny a mužstvu byl neuvěřitelnou oporou. Dnes to byl takový náš lokoťácký Thierry Omeyer! J Dále je třeba vyzdvihnout Kamila Navrátila na levé spojce s 8 góly, dorostence Jiřího Trenklera na pivotu s 6 brankymi, Ladislava Fuxu se pěti a nádhernými nahrávkami do pivota a Daniela Vaňka, který dnes sice na hřišti nepobyl mnoho času a chodil převážně na sedmičky, ale zato s perfektní bilancí 5/6! A určitě opětovný týmový výkon celého mužstva s pouhými třemi hráči na střídání.

     Nezbývá než dodat „KLUCI DĚKUJEM!!!“ Teď se nesmíme nechat ukolébat slušnými výsledky a do posledního podzimního zápasu doma se Zručí nastoupit opět týmově, s vervou a touhou po vítězství!

     Naše sestava hrající proti Chodovu: Otakar Oťas Berounský (brankář), Kamil Camel Navrátil (spojka), Ladislav Láďa Fuxa (střed), Jan Víťa Vitner (spojka) , Jiří George Ševčík (spojka), Pavel Jelen Jelínek (pivot, křídlo), Jiří Trenkler (pivot), Marek Mára Sýkora (křídlo), Stanislav Stanley Vachovec (křídlo), Daniel Dan Vaněk (křídlo)

Odkaz na statistiku zápasu: http://www.stcsh.chf.cz/match_report.aspx?id=2285&cmpid=68

     V 6. zápase v SRL zavítal do naší haly Sokol Úvaly. Soupeř dosud vyhrál jen jediný zápas, a to na domácím hřišti proti Železnému Brodu. Papírově byl tedy slabší než my, ale papír snese vše. Výsledek se musí uhrát na hřišti. Zraněných v našich řadách spíše přibývá, než ubývá, a tak jsme do zápasu nastoupili tentokrát i bez spojky Tomáše Mrlíka a křídla Stanislava Vachovce. Opět doplněni hned o několik hráčů „B“-mužstva.

     Vypadá to, že se opakuji, ale začali jsme aktivně. J Tentokrát jsme však soupeře nezaskočili vyšším vedením. Začátek zápasu se neustále tahal o jeden gól na tu či onu stranu. Obrana 2:4, se kterou jsme na Úvaly vyrukovali, neslavila příliš velký úspěch. Ke konci 1. půle sáhl trenér Marián Šiška k obraně 1:5, která, jak se ukázalo, činila soupeři větší problém. Brankář Otakar Berounský neměl zrovna svůj den, a tak jej vystřídala naše mladá naděje Ondřej Chvojka. Ten se prezentoval několika důležitými zákroky a i přes nespočet „spálených“ vyložených šancí jsme poločas vyhráli o 2 branky.

     Do druhé části hry se do branky vrátil Otakar Berounský a začal podávat výkon, na který jsme u něj všichni zvyklí. Jak se blížil konec zápasu, stupňovala se i úspěšnost jeho zákroků. Tento fakt, a to, že jsme přestáli 4-minutové vyloučení našeho střeďáka Vladislava Fuxy (obdržel červenou kartu), nás psychicky zvedl a soupeř naopak začínal odpadat. Postupně Úvaly přicházeli o jednoho vyloučeného za druhým a poslední minuta zápasu se odehrála v přesile 6 na 2. Výsledek jsme však uhráli již dávno předtím. Na rozdíl 4 branek v náš prospěch jsme se dostali asi v 15. minutě 2. půle. Od té doby jsme utkání jen kontrolovali a hladce dovedli k vítězství.

    K pozitivům patřili bojovnost, týmový výkon a 9 branek levé spojky Kamila Navrátila, který se na začátku střelecky trápil, ale pak se naštěstí zdvihl. Negativně se musí určitě zhodnotit množství zahozených střeleckých příležitostí.

     Za soupeře se pak nejvíce prosadil Ondřej Kroutil na spojce, který vsítil 6 branek i přes zostřenou obranu, která se na něj zaměřovala. Ke konci však poslal svůj tým do kolen, když se nechal vyloučit a s červenou kartou odešel do kabin.

     Diváků bylo tentokrát bohužel po málu, a tak ti co přišli a opravdu perfektně fandili, si zaslouží náš dík (speciálně Tomáš Mrlík se svojí trumpetkou a jeho přítelkyně Pavla Kropíková bez trumpetky J). Utkání bylo po většinu času velmi bojovné a dramatické, a tak cesty vážené na Lokotku určitě nelitovali.

     Naše sestava hrající proti Úvalům: Otakar Oťas Berounský (brankář), Ondřej Chvojky Chvojka (brankář), Kamil Camel Navrátil (spojka), Pavel Zrzek Stibořík (spojka), Jiří Stůďa Studecký (spojka), David Dave Kaiser (spojka), Ladislav Láďa Fuxa (střed), Jan Víťa Vitner (střed) , Jiří George Ševčík (střed), Stanislav Stanley Doležal (pivot), Pavel Jelen Jelínek (pivot, křídlo), Marek Mára Sýkora (křídlo), Daniel Dan Vaněk (křídlo), Václav Venca Síč (křídlo)

Odkaz na statistiku zápasu: http://www.stcsh.chf.cz/match_report.aspx?id=1888&cmpid=68

     Do sportovní haly v Mladé Boleslavi jsme přijeli jako papíroví outsideři, neboť domácí dorostenci zatím vedou tabulku 2. ligy bez ztráty jediného bodu.

     Bohužel nám vůbec nevyšel začátek tohoto utkání a soupeř vedl ve 13. minutě 7:2. Hráči Boleslavi postupně trestali naše chyby v útoku a jejich náskok byl o přestávce již sedmibrankový. Tento stav byl pro nás velmi nepříznivý, neboť se nám opravdu nevedlo hlavně střelecky z prostoru spojek.

     V druhé polovině zápasu jsme výsledek chtěli zvrátit a nenechat body domácím zadarmo. Bohužel, zatím náš nejlepší střelec v soutěži Pavel Kotisa, neměl takovou střeleckou úspěšnost, na kterou je zvyklý jak on, tak celý náš tým. Jeho roli se snažili nahradit všichni ostatní hráči a musím konstatovat, že jim to šlo velmi dobře. Když vezmu v potaz, že utkání brankově vzali na svá bedra pivoti Jan Balcer - 5, Jiří Trenkler – 5 a na pravém křídle se později prosazoval i Tomáš Koudelka – 4, tak v utkání, ve kterém se za celých 60 minut z prostoru spojky brankově prosadíme pouze 5x, nemůžeme pomýšlet na dva body do tabulky. Nedařilo se ani Janu Kovářovi a 2 branky Tomáše Brzobohatého stav až tolik nezměnily. Naše spojky měli dnes velmi těžkou úlohu, nedařilo se proměňovat vypracované šance, když už je rozhodčí vůbec nějakou situaci nechali dokončit. Ve většině případů se píšťalka ozvala ve chvíli, kdy se naši hráči do nějaké slibněji vyhlížející situace dostávali a hru přerušili. Na druhé straně se vždy ponechávala výhoda.

     Spojky se s tímto tlakem vyrovnali ale poměrně dobře, protože přihrávali do šancí ostatním spoluhráčům. V tomto utkání nám ale jejich branky chyběli více než kdy jindy. V 16. minutě tohoto dějství byl stav již 26:17 a o držiteli bodů z tohoto utkání již bylo skoro rozhodnuto.

     V obraně nám chyběla komunikace a důraznost, v přechodu do útoku jsme byli zbytečně zbrklí a dávali tím šanci soupeři náskok ještě zvýšit. Bohužel, boleslavští měli na hřišti o hráče více, a to v podobě sudích. Rozhodně tím nechci říct, že by byla vina za výsledek utkání jen na arbitrech. Neproměnili jsme 20 střel a vlastními chybami a zbrklostí jsme ztratili dalších 15 míčů. Těžko se ale hraje, když nás rozhodčí nenechali ani pořádně dokončit žádnou akci (neustálé „upískávání“ ve vyložených šancích na brankovišti) a brali nám míče za nesmyslné výroky. Pro příklad bych jen uvedla akci, kdy Pavel Kotisa stáhnul na sebe dva obránce, jeden z nich upadl a udeřil se o palubovku do hlavy, Kotisa přihrál ještě na křídlo Michalu Fouskovi, ten míč zpracoval, naznačil pohyb a v tom se ozval hvizd. Byl povolán trenér domácích k ošetření zraněného obránce. Bohužel, rozhodčí přiřkli míč domácím, i když v jeho držení byl náš hráč a žádný faul rozhodčí dříve nesignalizoval.

     I přes takováto podivná rozhodnutí sudích byli domácí dorostenci herně lepší a vítězství a vedení v tabulce jim patří zaslouženě.

     Chtěla bych poděkovat všem našim hráčům za disciplinovanost co se týká taktických pokynů a aktivitu v útočné fázi, i když se zrovna moc střelecky nedařilo.

Helena Válová

trenérka starších dorostenců

     V 5. kole SRL jsme zavítali do Železného Brodu. Místní tým a především jeho fanoušky předcházela dosti nepěkná pověst. Říkali jsme si, že přeci není možné, aby diváci ovlivňovali výkon rozhodčích natolik, aby došlo k neregulernosti zápasu. Pravdou je, že hala v Železném Brodě neměla s atmosférou a chováním v duchu fair-play pranic společného. Zhruba 40 „fanoušků“ rozesetých po galerii haly bylo buď řádně posilněno alkoholem nebo na úrovni inteligence delfína. Pokřiky zaznívající z hlediště se zde opravdu nedají publikovat. To že se „fanoušci“ soupeře dožadovali odpískání porušení pravidla o krocích pokaždé, když hráč Lokomotivy udělal 2 kroky, bylo sice „na hlavu“, ale ještě v rámci slušnosti. To ostatní už určitě ne. Rozhodčí se opravdu nechali silně ovlivnit atmosférou a stali se osmým hráčem domácích v poli. Vše vypovídající je snad scéna, kdy se rozhodčí začal omlouvat místním „fans“, za špatně odpískaný zákrok. Popravdě jen odpískal devítku moc rychle a neponechal výhodu. Za to se mohl omluvit hráčům a střídačce. Ale divákům??? J O pár minut později se situace opakovala na druhé straně a nám se „kupodivu“ neomluvil.

     Naproti tomu chování týmu soupeře bylo v normálu slušnosti. Za to mu musí být, s ohledem na okolní podmínky, vzdán hold.

     Rozhodně se však nechceme vymlouvat na rozhodčí. Toto je jen konstatování. Zápas jsme měli plně ve svých rukou. Od prvních minut (jako zatím v každém zápase) jsme soupeře zaskočili kvalitní hrou bez technických chyb. K tomu se přidala neuvěřitelná produktivita Kamila Navrátila na levé spojce. Doslova co hodil na bránu, byl gól. Brzy skóre narostlo až na 4 branky v náš prospěch. Soupeřovi fans přidali na obrátkách a páni rozhodčí začínali „úřadovat“. Zhruba 10 minut před koncem první části utkání obsadil soupeř osobně Kamila Navrátila a v této taktice vydržel až do konce. Zprvu jsme se nemohli s touto situací srovnat, a Železný Brod dotáhl poločasové skóre na 11:11. A to i díky změně brankáře, ze kterého jsme si udělali živý terč a místo za něj, jsme umísťovali míče do něj.

     Rozhovor v kabině proběhl v klidu. Řekli jsme si, co je dobře a co špatně a správně se nahecovali. Do druhé půle jsme opět naskočili připraveni soupeře přehrát a vyhnout se dramatu, které by mohli rozhodčí ovlivnit. Vyrovnali jsme se s osobní obranou na našeho nejlepšího střelce a začali využívat větší prostor na brankovišti, který tak vznikal. Naše menší ale rychlé spojky Jan Vitner a Jiří Ševčík dělali soupeři čím dál tím větší problémy a proskakovali na brankoviště, jako by před sebou ani žádnou obranu neměli. Bohužel díky stoupajícímu tlaku z hlediště a rozhodčím, kteří tuto tíhu neunesli, jsme měli na útok mnohem méně času než soupeř. Pro představu: dva útoky za sebou měl Železný Brod na zakončení 3 minuty a Lokomotiva uviděla zdviženou paži rozhodčího po 30 sekundách!!! I tak jsme soupeři odskočili na 3 branky, a to především zlepšenou obranou a několika „trhákům“. Konec zápasu byl již opravdu silně ovlivněn. Rozhodčí nás na poslední 2 minuty zápasu poslali do oslabení za faul, který rozhodně nebyl v kategorii dvouminutových. I tak jsme minutu před koncem vedli o gól. Soupeř měl míč. Obrana i v pěti pracovala precizně a hráči Brodu se přes ni nemohli dostat. Asi 30 sekund před koncem naskočilo soupeřovo křídlo a náš golman Martin Kruncl zlikvidoval jeho střelu hlavou. Soupeř okamžitě nasadil, ve snaze získat míč, celoplošnou osobní obranu. V tu chvíli jsme všichni věřili, že vezeme ze Železného Brodu 2 body. Bohužel s osobkou jsme se nedokázali popasovat a 6 sekund před závěrečným hvizdem jsme odevzdali míč soupeři, který šel okamžitě sám na bránu a srovnal na konečných 24:24. O tom, zda byl náš hráč při ztrátě faulován či ne, nemá cenu polemizovat.

     K pozitivům tohoto zápasu rozhodně patří kolektivní výkon, produktivita Kamila Navrátila (ačkoli byl 40 minut bráněn osobně, měl střelbu 9/14, tj. úspěšnost 64% a zařídil 3 sedmičky). Ostatní hráče nelze vyzdvihovat, protože opravdu hráli jako jeden muž a táhli za jeden provaz, a to je to nejdůležitější! Dále se zlepšila také produktivita střelby na 55%. A počet nevynucených chyb také klesl.

     K negativům určitě patří výkon rozhodčích a chování diváků včetně osob u stolku časoměřičů.

Naše sestava hrající proti Libčicím: Otakar Oťas Berounský (brankář), Martin Marťan Kruncl (brankář), Tomáš Tom Mrlík (spojka), Kamil Camel Navrátil (spojka), Jiří Georgie Ševčík (střed), Jan Víťa Vitner (spojka), Stanislav Stanley Doležal (pivot), Pavel Jelen Jelínek (pivot), Martin Bizon Janák (pivot), Marek Mára Sýkora (křídlo), Daniel Dan Vaněk (křídlo), Stanislav Stanley Vachovec (křídlo).

     Ve 4. kole SRL jsme přivítali v naší právě nafouknuté hale Sokol Libčice, který v letošním ročníku neprohrál a do tohoto zápasu nastupoval s odstrašujícím skóre 64:25. Ti kdož očekávali drtivou porážku domácího mužstva se však těžce spletli. Do zápasu jsme při neúčasti nejlepšího střelce Kamila Navrátila, střední spojky Jiřího Ševčíka a křídla Jiřího Ešnera nastoupili doplněni hned o několik hráčů „B“-mužstva. Z nichž se zaskvěl především Stanislav Doležal, který vévodí tabulce střelců v pražské divizi.

     Začali jsme aktivně a soupeře zaskočili vedením 4:1 po pěti minutách zápasu. Postupně se hra začala vyrovnávat a Libčice si postupně vypracovali až 5-ti brankový náskok, a to především díky naší slavné „desetiminutovce“, které jsme se ani v tomto zápase nevyvarovali. V tomto úseku zápasu postrádala naše hra důvtip a byla plna technických chyb, které soupeř trestal. Pravý opak začátku zápasu. Závěr poločasu byl však už zase v naší moci a soupeře jsme stáhli na rozdíl dvou branek.

    Druhý poločas byl nervy drásající podívanou, kdy obě mužstva hrála na doraz a snažila se získat zápas na svou stranu. Skóre se přelévalo z jedné strany na druhou. Gól pro nás, remíza, gól pro Libčice… a tak to šlo až do samotného závěru. Obrana nepřipouštěla příliš místa pro proskoky a střely z dálky úspěšně likvidoval Martin Kruncl, který se v druhé půli rozchytal do skvělé formy. Za 2. poločas házel soupeř 4. sedmimetrové hody, na které vždy nastoupil náš nejzkušenější golman Otakar Berounský a první 3 neuvěřitelně zlikvidoval. Především díky perfektnímu výkonu obou brankářů, soustředěnosti v útoku a disciplíně v obraně jsme se v posledních deseti minutách dostali do dvoubrankového vedení. Libčice sice snížily na rozdíl jedné branky, ale díky několika technickým chybám soupeře jsme toto nejtěsnější vedení udrželi až do závěrečného hvizdu a dovedli tak zápas do vítězného konce.

     Radost nás hráčů i trenéra Jaroslava Marady z první výhry v SRL byla obrovská. Popravdě to vypadalo, že jsme právě porazili Kiel ve finále Ligy mistrů. Pojďme! Povezeme se na vítězné vlně! Příští zápas je 3. 10. 2009 v Železném Brodě. Prý se tam nevyhrává. Uvidíme…!!!

     Kpozitivům rozhodně patřil velmi dobrý výkon obou našich brankářů (Otakar Berounský, Martin Kruncl) a i výkon celého mužstva, které hrálo jako jeden muž. Střelecky se z protiútoků a sedmiček prosadil ve velké míře Stanislav Doležal (10 branek) a na spojce Jiří Studecký (5 branek). Ladislav Fuxa s Janem Vitnerem perfektně diktovali tempo hry ze střední spojky. Ostatní, ač nebyly tak výraznými postavami, splnili přesně úkoly, pro které na hřišti byli

     Za soupeře se nejvíce rozstřílel Jan Podroužek se 7 brankami. Soupeři díky za tvrdou, ale fair vedenou hru. A rozhodčím Martě Sovové a Gabriele Říhové za spravedlivě odpískaný zápas, který se i díky jim nevymkl kontrole.

    Naše sestava hrající proti Libčicím: Otakar Oťas Berounský (brankář), Martin Marťan Kruncl (brankář), Tomáš Tom Mrlík (spojka), Pavel Zrzek Stibořík (spojka), Jiří Stůďa Studecký (spojka), David Dave Kaiser (spojka), Ladislav Láďa Fuxa (střed), Jan Víťa Vitner (střed) , Stanislav Stanley Doležal (pivot), Tomáš UFO Černý (pivot), Pavel Jelen Jelínek (křídlo), Marek Mára Sýkora (křídlo), Daniel Dan Vaněk (křídlo), Jaroslav Ir Marada (křídlo).

Odkaz na statistiku zápasu: http://www.stcsh.chf.cz/match_report.aspx?id=1052&cmpid=68

a odkaz na článek soupeře: http://www.sokollibcice.cz/muzi/clanky/lokomotiva-vrsovice-sokol-libcice-25-24-12-14/

     Baník Most byl papírově slabší soupeř a chtěli-li jsme body, pak rozhodně v tomto zápase na domácí půdě. Do zápasu jsme šli po pořádné rozcvičce důkladně rozehřátí a Mostu okamžitě odskočili i díky častým technickým chybám soupeře.

     První poločas byl jednoznačnou záležitostí. Když už jsem neskórovali z rychlých útoků, zaskvěla se naše levá spojka Pavel Kotisa a deptala soupeře jak z dálky, tak proskoky na brankoviště. Nebyla to však zásluha jediného hráče. Celý tým na pracoval na svého zakončovatele a vytvářel mu skvělé střelecké pozice. Ostatní hráči nezůstávali pozadu a rovnoměrně si rozložili gólovou zátěž na všech postech. V obranné činnosti je nutno vyzdvihnout pravou spojku Jana Kováře, který se po ztrátách míče (technickým chybám jsme se ani my nevyhnuli) zodpovědně vracel a zabránil hned několika jasným brankám.

     O poločase jsme si řekli několik jasných vět, které měli vést především k uklidnění hráčů po zatím jasném výsledku 15:6 a k ještě větší zodpovědnosti v obraně. Hned na začátku 2. půle bylo jasné, že kluci usnuli na vavřínech. Z taktických pokynů si nevzali vůbec nic a jejich hra jak v útoku tak v obraně se stávala chvílemi až tristní. Time-out vyčerpala trenérka Helena Válová již na počátku poločasu, a tak nezbývalo, než hráče hromadně prostřídat, aby se uklidnili. Vše bylo jen v hlavách. Posledních 10 minut zápasu patřilo už zase jednoznačně Lokotce a kluci svou bojovností nepřipustili až tak velké drama. Velký dík patří brankářům, kteří nás opravdu podrželi a Michal Pelíšek v 2. poločase přiváděl soupeře k zoufalství, kdy chytal snad úplně vše včetně rychlých útoků soupeře.

     Střelecky se nejvíce prosadil Pavel Kotisa s 9-ti brankami, a to i přesto, že na něj Most nasadil v 2. půli osobní obranu. Dále pak i Tomáš Koudelka na střední spojce s 5-ti brankami. Oporami v útoku byli rozhodně i Jan Balcer a Jiří Trenkler na pivotu a Jan Kovář na pravé spojce. V obraně pak rozhodně patří absolutorium Janu Kovářovi a na středu bránícím Jiřímu Trenklerovi a Michalu Fouskovi. V brance se vyznamenal Michal Pelíšek a Michal Šimánek z mladšího dorostu rozhodně také nezklamal. Ostatní hráči předvedli týmového ducha a pracovali pro celé mužstvo. Kluci díky! Byla to pěkná podívaná!

     Jen tak dál i v dalších zápasech. Vylepšit obranu, vyvarovat se zbytečných technických chyb a můžeme být v tabulce úplně jinde!

Odkaz na statistiku zápasu: http://www.muzi.chf.cz/match_report.aspx?id=1021&cmpid=5

TJ JM Chodov - Loko Vršovice   32:24   (19:13)

  Toto utkání ukázalo, že mezi oběma soupeři je výrazný rozdíl hlavně ve hře jeden proti jednomu a v pohybu bez míče.
  
     Chodovští nás jednoznačně přehrávali celé utkání a i přes velké množství vyloučených hráčů, jsme nedokázali nepříznivý vývoj zvrátit. Domácí hráli dvouminutové oslabení celkem 10x a naši dorostenci 6x. Bohužel zde bylo i jedno dost zbytečné vyloučení, když Michal Fousek neudržel nervy na uzdě a oslabil celý náš tým. Naší prohře „pomohlo“ i velké množství nevynucených ztrát míče, které soupeř nemilosrdně trestal. Proti postavené obraně soupeře se naši hráči těžko prosazovali a bohužel se nám vůbec nedařil ani rychlý útok.

Chodov byl skutečně lepší ve všech činnostech a proto jim vítězství náleží zcela zaslouženě.

Helena Válová

trenérka starších dorostenců

Chodov - Loko Vršovice  10:10 (10. 9. 2009)

    V tomto zápase byla  již, na rozdíl od minulého, na klucích znát rozehranost z tréninku a zřejmě proto nastoupili do zápasu s nasazením hodným mistrovského utkání. Zlepšili jsme obranu, dařila se nám střelba z dálky. O vítězství nás připravily neproměněné rychlé útoky, které jsme si vytvořili v 1. půli druhého poločasu. Tam nám soupeř odskočil o 4 branky a vedl 10:6. Po time-outu  jsem vrátil na hřiště základní sestavu a kluci se odvděčili opravdu stoprocentním nasazením a vůlí. Plněním taktických povelů v obraně jsme již nenechali soupeře skórovat a v dramatické koncovce jsme utkání dotáhli do zasloužené remízy.

Opět nás podržel brankář – Martin Sadovský, v útoku odehráli výborný zápas Ondřej Gašparovič a taky Lukáš Hruška.

Pozitivně hodnotím:

- Střelba ze spojek (správná reakce hráčů na zataženou obranu soupeře)

- Uvolnění křídel ( spojky vypracovali solidní šance pro naše křídla)

- Přechod do rychlých útoků ( chyběl pouze klid v zakončení )

Negativně hodnotím:

- Proměňování šancí. Zejména křídel z dobrých úhlů.

- Pomalé provedení kliček ( uvolnění 1 na 1). Na tomto musíme i nadále pracovat.