Minižáci – Turnaj 4+1 TJ JM Chodov (15. 1. 2011)

There are no translations available.

První turnaj roku 2011 nebyl nevydařený. Nedosáhli jsme sice na super výsledky, ale nutno dodat, že Béčko bylo ve značně okleštěné sestavě a Déčko hrálo krom Kobylisům D proti Céčkovým týmům. Děti rozhodně bojovaly a neudělaly ostudu. Patrik Bureš byl ve své kategorii dokonce nejlepším střelcem turnaje.

U Béčka jsem viděl jen necelé 2 zápasy, ale líbili se mi.

Déčko podávalo až na jeden zápas velmi srdnatý výkon. Porazilo Kobylisy D, kdy jsme v poločase prohrávali 6:12. O půli jsme si řekli něco o bojovnosti v obraně a soupeř nám za druhý poločas vstřelil pouhý jeden gól a my vyhráli 14:13. Proti Všenorům C, za které však nastupovali děti o 2-3 roky starší a o hlavu větší než v našem Déčku, jsme uválčili remízu 7:7. Oficiální výsledek zápasu byl sice 7:5 pro soupeře, ale nutno počítat i s jedním neodpískaným gólem v samém závěru první půle (a to pískala rozhodčí z Lokotky – Jitko, Jitko!!! :-))) ) a pak gólem v druhém poločase, který zase zapomněli přičíst kluci u stolku.

Jednotlivci:

Adéla Burešová (2003) -(branky: 0)- Bylo znát její tréninkové manko a hra podle toho i vypadala. Měla chvíle, kdy se snažila a pak chvíle, kdy jí hra asi moc nezajímala. Snažila se zapojovat do útoku, což je u ní velký plus.

Anna Kantorová (2004) -(branky: 0)– Anča jde nahoru. Při hře na postavenou obranu jako jediná pochopila, kde se má pohybovat křídlo. Snažila se útočit i střílet. V obraně se také snažila. V brance jí to šlo celkem zdatně. Celkově určitě dobrý výkon a drží si svou výkonnostně mírně stoupající tendenci.

Jan Šlosar (2001) -(branky: 3)– V osobní obraně se vcelku snažil. Do útoku se také zapojoval relativně slušně. Stále ho limitují přihrávka a zpracování míče. V tom nemá od boha dáno a je to jen a jen o píli a nacvičování. V brance dobrý výkon, ale děsivě vázla rozehrávka. Několikrát přihrál soupeři na gól. To jak v poli, tak jako brankář. Jendovi to myslí, ale vyhodnocuje situaci ještě tak třikrát v hlavě, než ji provede. V tu dobu je na hřišti vše jinak. Když se začne řídit trenérovou radou, že nemá přemýšlet a udělat hned to první, co ho napadne, tak je z toho krásná a chytrá přihrávka. To však není tak často. Jenda je prostě „myslitel“. :-)))

Matěj Menšík (2001) -(branky: 4)– Hrál za Béčko, takže mám postřehy jen ze dvou zápasů. Matěj se hodně zlepšil ve hře dopředu. Je na něm znát píle na trénincích. Musí si pohlídat správnou techniku střelby. Několikrát se dostal krásně a oproti dřívějšku i nebojácně do šance, ale promarnil gól sotva letící střelou. V obraně celkem stabilní. Na Matějovi se opravdu projevuje píle v tréninku. Není to vyslovený házenkářský talent, ale zodpovědným přístupem se velmi zlepšuje.

Patrik Bureš (2002) -(branky: za Béčko 3, za Déčko 31)– Na rozdíl od Matěje či Jendy je Patrik vysloveně talentovaným hráčem, a tak mu ani tréninkové manko nezabránilo v podávání skvělých výkonů za D i B. V Déčku jasný tahoun. Bohužel často jen dopředu. Po domluvě si dal říci a začal i bránit a jeho výkon byl najednou někde jinde a mužstvu byl daleko prospěšnější. Za Béčko, ač mladý a malého vzrůstu, dokázal jako jeden z mála „vlétnout“ opakovaně do obrany soupeře, kde to pěkně „schytal“. Ale jako správný srdcař do toho šel znovu a znovu. V Béčku dokonce prvotřídně bránil kluky o 2-3 roky starší a o hlavu větší. Je vidět, že v Béčku je součástí týmu, zatímco v Déčku vyčnívá vysoko nad ostatní a trochu zpychnul. Vzhledem k jeho povaze ale asi nebude problém mu tuto myšlenku vyhnat z hlavy. :-))))

Vojtěch Raida (2002) -(branky: 2)– Vojta je pilný a herně mu to myslí. Na tréninku je jeden z nejlepších. Díky nějakému psychickému bloku však v zápase hraje tak na 50% svých možností. Je to škoda a je to jen o hlavě. Fyzicky je asi nejsilnější a je velmi dravý (opět na tréninku). Přijde zápas a máme na hřišti slaboučkou citlivku. Vojto, sakra klid! Nehraješ Mistrovství světa. Uklidni si hlavu, hraj s radostí a pak tu mohu konkretizovat tvůj výkon. Takhle to nemá cenu, protože bych hodnotil někoho úplně jiného, než ve skutečnosti jsi.

Matyáš Půta (2003) -(branky: 0)– Maty je stejně jako Vojta Raida nebo Matěj velmi pozorný a pilný na tréninku a je to na jeho hře znát. Z klučíka, který se na hřišti všeho bál a nejraději by z něj utekl, je najednou kluk který chce hrát a chce vítězit. Někdy až moc hledá oporu v trenérovi. Na hřišti musí jednat samostatně a ne se v situacích, kdy si neví rady, otočit na trenéra. Stejně jako Anča jde nahoru ve všech herních činnostech. Pomalu ale jistě.

Michal Vaněk (2001) – (branky: 10) – Michal hrál jeden ze svých povedenějších turnajů. Vcelku mu šla obrana, i když občas propadl, ale povětšinou soupeře nepouštěl k míči. V útoku jsem u něj zaregistroval větší dravost než dříve a v jednu chvíli nešla přehlídnout klička na dva kroky zakončená střelbou z odskoku. Za tuto herní variantu by se nemusel stydět ani extraligový hráč. U Míši je ale vše o tom, zda se mu zrovna chce nebo nechce. Zda se zapálí pro hru nebo je ve stavu lenošení. Jeho náladovost a sklen k lenosti z něj dělají polovičního hráče, než jakým by mohl být.

Saxl Jan (2000) – (branky: 10) – Honza se rozhodně snažil a na rozdíl od jeho prvního turnaje na Kobylisích se už slušně zorientoval na hřišti. Obrana nebyla zcela precizní, ale trénuje s námi jen asi 2 měsíce a osobní obrana není tak jednoduchá, jak se na první pohled zdá. V tomto směru určitě nic nevytýkám. Vytknout nemohu ani ve hře směrem na soupeřovu branku. Snaha určitě byla. To že prozatím nezvládá pořádně střelbu z výskoku brzy doženeme a tento limit odbouráme. Jeho útočný projev se mi líbil.

Tomáš Cvach (1999) – (branky: 27) – Díky nemocem jsme si museli vypůjčit jednoho z prvoročků v ml. žácích. Od Tomáše se tedy čekalo, že bude tým vést a kluci se od něj něčemu přiučí. Na můj vkus to bral Tomáš až moc na sebe a hrál málo týmově, ale jinak bych mu za dravost a vůli vyhrávat udělil rozhodně za jedna. Je vidět, že zapomněl základy osobní obrany, takže nebýt jeho vzrůstu, silně by v obraně propadal. Leč pochopitelné, když momentálně se učí úplně jiný styl obrany. V útoku se snažil prosazovat především střelbou z dálky. Na radu pochopil, že střelba z rozběhu je značně razantnější a začal se tím řídit. Nebylo to úplně super vypilované, ale určitě slušné. Podle mého mínění se mohl více prosazovat jeden na jednoho a i co se týče proskoků na brankovišti. Rozhodně na to má jak postavu, tak atletické dispozice. Celkově určitě posun vpřed, za tu dobu, co jsem neměl možnost jej sledovat.