TJ Lokomotiva Vršovice Praha – HandbaLl
Až do sezóny 2008/2009 setrvávali muži (po úpadku české házené viz. celý článek - možno rozbalit níže) v Pražské divizi. Tato sezóna byla pro naši házenou průlomová. Správné partě chlapů, kteří se zde sešli ze všech možných klubů jako Slavia, Bohemians či Sparta (většinou se jedná o odchovance Lokomotivy, kteří v dorosteneckém věku přestoupili a do mužů se vrátili zpět), začala hrát kolektivní házenou a i díky shodě okolností se jí podařil postup do Středočeské regionální ligy (3. liga) a jako nováček se po podzimu usídlila na 3. místě tabulky!!!
Několik z těchto nadšenců začalo pracovat i kolem naší mládeže a do práce se vrhlo se stejnou vervou jako do hry. Jeden z našich mladých trenérů Jiří Ešner byl svazem vybrán jako trenér pro projekt „Olympijské naděje“, který si klade za cíl najít talenty mezi pražskou házenkářskou mládeží. To že byl pro tento projekt vybrán právě trenér našich mladších žáků, je pro rodiče, kteří se rozhodují, kam své dítě umístit, určitě dostatečnou zárukou, že svoji práci děláme rádi a dobře!
na rozdíl od stolních tenistů Lokomotivy, kteří vsadili na sponzory a díky silnému finančnímu zázemí a posilám postoupili v sezóně 2008/2009 až do Extraligy, chceme my házenkáři jít cestou výchovy z vlastních řad! Bude to běh na dlouhou trať, ale na „Lokotce“ panuje týmový duch a nadšení pro házenou. Muži jsou právě na vzestupu v 3. lize a starší dorost hraje 2. ligu. Máme se od čeho odpíchnout a kam směřovat! Ano nejsme prvoligová Dukla, ale právě to je naše kouzlo. U nás nepanuje věčná konkurence, ale všichni táhnou za jeden provaz!
30. 1. 1938 byla v klubové místnosti v restauraci „u klokana“ ve vršovicích uspořádána valná hromada k jubilejnímu 15. výročí klubu. Byla založena pamětní kniha klubu, která je dodnes v archivu naší TJ. 7 členů bylo odměněno záslužnými odznaky a diplomy.,hráči kopané pak za vítězství ve III. třídě dostali 15ks odznaků od středočské župy fotbalové, klub pak vlajku a diplom župy středočeské.
od roku 1939 nastali zlé časy. okupace těžce zasáhla do života klubu. když už se podařilo sehnat peníze, nebylo zase k dostání potřebné vybavení. fašistický režim se z logických důvodů snažil zabránit většině klubů v činnosti nebo je alespoň nabourat natolik, aby nedosahovaly výsledků srovnatelných s germánskými kluby. Nejhorší období nastalo po atentátu na říšského protektora Heydrycha v roce 1942. Rozpoutal se neslýchaný terot fašistů a za svůj vlastenecký, protifašistický a demokratický charakter zaplatila draze také naše tělovýchova, a to jak životy předních pracovníků, tak i řadových členů. toto se nevyhnulo ani našemu klubu.
Rok 1945 přinesl zvrat do činnosti klubu. Konec okupace naší vlasti přinesl mnoho zájemců o tělovýchovu a sport. Kromě kopané byly založeny následující oddíly: šachy, turistika, stolní tenis, plavectví, házená (národní), košíková, lehká atletika, rohování (pro dnešní mládež box J), bruslařství, lyžování. Klubu se nebývale dařilo.
V období 1949-1951 došlo k začlenění bývalého oddílu kopané Bohemians do našeho SK železničářů Praha, hrajícího tehdy již I. ligu! Toto spojení se však neukázalo jako prospěšné. Dva protichůdné póly se nemohly snést. Na jedné straně čistě dělnické a amatérské chápání sportu železničářů, na druhé straně klubismus a manýry z dřívějších dob. Bohemians se tak znovu odtrhli. Za tuto dobu bohužel dal náš klub do zchátralého stadionu Bohemians mnoho prostředků, včetně vybudování travnatého povrchu hřiště kopané. Po rozdělení zůstala v klubu jen hrstka těch nejvěrnějších železničářů, protože mnozí znechuceni zanechali práce i činnosti. Navíc po investicích, které si odnesli Bohemians, nezbylo pro oddíly ani na nejnutnější vybavení. K tomu administrativním rozhodnutím ztratila ZSJ Železničáři Praha (nástupce SK Železničářů) vyšší třídu kopané, kterou před spojením hrála. Klubu byla jako chabá náhrada za zrekonstuované hřiště kopané převedena sportoviště pro házenou, stolní tenis a později odbíjenou.
V roce 1950 přešel do už tak úspěšného oddílu naší jednoty celý oddíl stolního tenisu Sokola Vršovice. A tak se vše začalo znovu. od roku 1950 počaly klub a jeho oddíly, které se předtím téměř rozpadly, opět stoupat na výkonnosti a nabírat nové členy. V roce 1953 změnili železničáři název na TJ Lokomotiva Praha 13. A v roce 1957 měla Lokomotiva pod vedením předsedy Dr. L. Fuxy již 370 členů v oddílech české házené, kopané, ledního hokeje, odbíjené a stolního tenisu.
V říjnu 1957 došlo ke změně názvu na dnešní TJ lokomotiva Vršovice.
Rok 1958 byl ale další ránou pro náš klub. Tři objekty, které měla Lokomotiva k užívání, byly postupně vyřazeny z provozu. Hřiště na kopanou bylo v nezpůsobilém stavu, když se na něm prováděly zemní práce na dálkovém vodovodu, 2. hřiště na kopanou bylo zabráno pro rozšíření železniční tratě a zbytek pro stavbu garáží. Sídlo a hala TJ bylo srovnáno se zemí kvůli výstavbě školy.
11. 2. 1959 tak převzali zástupci Lokomotivy objekt bývalého stavebničního zařízení Železničního stavitelství Praha ve Sportovní ulici jako dočasné místo pro kanceláře TJ a haly pro stolní tenis. Nutno podotknout, že „hala“ měla místo jen na 1 hrací stůl. J V tomto roce se Lokomotiva vrací též k původnímu modrobílému znaku SK Železničářů. Jen název ve znaku je zaměněn na TJ Lokomotiva Vršovice. Jelikož komunističtí funkcionáři svazu nedostáli svým slibům, změnilo se dočasné útočiště na stálý areál Lokomotivy. V následujících letech nastalo sice ještě několik pokusů o výstavbu nových sportovišť formou brigád, ale vcelku bezúspěšně. V našem areálu ve Sportovní ulici ve Vršovicích se tak Vybudovalo hřiště pro házenou a nohejbal a malá hala pro stolní tenisty. Tento stav trvá dodnes. Koncem roku 1962 měla TJ již jen 133 členů a pouze oddíly české házené, stolního tenisu, nohejbalu a kopané. Začalo se dařit alespoň stolním tenistům, kteří vyhráli přebor Prahy a družstvu národní házené, které v roce 1965 hrálo již II. ligu! V tomto roce přešel oddíl české házené na házenou hrající se podle mezinárodních pravidel (handbaLl) a jako nováček byl zařazen až do nejnižší II. třídy hrané v Praze. Během následujících 3 let se házenkáři propracovali přes I. třídu Prahy až do Pražského přeboru. Díky ukončení činnosti některých z opor se však výše nedostali. Házená v Lokomotivě se několikrát potýkala se vzestupy a pády ovlivněné generačními skoky a Až do sezóny 2008/2009 setrvávala v Pražské divizi. Tato sezóna byla pro naši házenou průlomová. Správné partě chlapů, kteří se zde sešli ze všech možných klubů jako Slavia, Bohemians či Sparta (většinou se jedná o odchovance Lokomotivy, kteří v dorosteneckém věku přestoupili a do mužů se vrátili zpět), začala hrát kolektivní házenou a i díky shodě okolností se jí podařil postup do Středočeské regionální ligy (3. liga) a jako nováček se po podzimu usídlila na 3. místě tabulky!!!
Několik z těchto nadšenců začalo pracovat i kolem naší mládeže a do práce se vrhlo se stejnou vervou jako do hry. Jeden z našich mladých trenérů Jiří Ešner byl svazem vybrán jako trenér pro projekt „Olympijské naděje“, který si klade za cíl najít talenty mezi pražskou házenkářskou mládeží. To že byl pro tento projekt vybrán právě trenér našich mladších žáků, je pro rodiče, kteří se rozhodují, kam své dítě umístit, určitě dostatečnou zárukou, že svoji práci děláme rádi a dobře!
na rozdíl od stolních tenistů, kteří vsadili na sponzory a díky silnému finančnímu zázemí a posilám postoupili v sezóně 2008/2009 až do Extraligy, chceme my házenkáři jít cestou výchovy z vlastních řad! Bude to běh na dlouhou trať, ale na „Lokotce“ panuje týmový duch a nadšení pro házenou. Muži jsou právě na vzestupu v 3. lize a starší dorost hraje 2. ligu. Máme se od čeho odpíchnout a kam směřovat! Ano nejsme prvoligová Dukla, ale právě to je naše kouzlo. U nás nepanuje věčná konkurence, ale všichni táhnou za jeden provaz!
| Komentářů |
|
